Úvod

Hudební a umělecký směr nazvaný nová vlna (new wave) vznikl v Anglii na přelomu 70. a 80. let minulého století. Vychází z post-punku a nechává se ovlivňovat tehdejší architekturou a designem. Základním motivem vizuální složky nové vlny je substituce vizuálních stylů punku a post-punku, poznamenaná také vlivem architektury a módy. Grafický design je zde chápaný jako směr cesty, vycházející ze stavební formy brutalistů, doplněný o hudbu, design a módu novoromantiků. S důrazem na pojednávání povrchů – ať už u budovy či objektu – a na jeho materiálovost, pracující se vzorem, strukturou a barvou.

K uvedenému hudebnímu a uměleckému směru mám hluboký osobní vztah již od raného dětství. Jde totiž o období mého dětství, tedy konec osmdesátých let, kdy vliv tohoto stylu – ať v hudbě, architektuře nebo módě – stále ještě přetrvával. Vyrůstala jsem na sídlišti ve věžákovém betonovém paneláku, obklopená vinylovými deskami a plakáty soudobých post-punkových a „new wave“ kapel. Vinyly a stavebnice merkur byly moje nejoblíbenější předměty. Vinyly jsem si ráda prohlížela, překreslovala jejich přebaly a samozřejmě je také poslouchala. A při tom poslouchání jsem si stavěla různé konstrukce a budovy a podvědomě jsem se nechávala inspirovat tehdejší architekturou, která nás obklopovala. Vinylové desky se tak staly mým velkým koníčkem a do dnešní doby je sbírám. Stále mě inspirují, fascinují a jejich hudba mě nabíjí. Ráda také jezdím na koncerty tehdejších kapel, zajímám se o jejich scénu po celé Evropě, dívám se na jejich videoklipy, filmy a dokumenty. A to jak na ty „osmdesátkové“ s retro atmosférou, tak i na ty soudobé.

Zde bych se také ráda odkázala na dokumentární film „24 hodin party people”, který byl pro mě klíčový, jelikož mi prohloubil znalosti o vizuálním stylu této doby. Toto comedy-drama bylo natočeno roku 2002 a odkazuje se k anglické new wave komunitě z Manchestru z období let 1976 do 1992. Dotýká se vzniku prvních hudebních anglických klubů a také vzniku hudební televize a nahrávací společnosti Factory records.

Jako druhý odkaz chci zmínit tři současné hudební koncerty novoromatických kapel, které stále koncertují, a které svůj hudební styl ještě vypilovaly a propojily s popem současnosti, a o nichž si myslím , že jim toto propojení funguje velice dobře. Důkazem může být třeba už jen to, že jejich současné koncerty jsou vždy beznadějně vyprodané. Mám na mysli třeba koncert německé skupiny Kraftwerk, který se konal minulý rok na pražském Karlíně. Kromě hudby zde byla pro mě největším zážitkem jejich celková vizualizace v 3D stylu s prostorovým promítáním a také pověstný čistý grafický design. Dále jsem navštívila koncert skupiny Pet Shop Boys na pražském Karlíně před dvěma lety. Zde mě oslovila a inspirovala jejich aranžovaná pestrobarevná vizualizace včetně osvětlení a kostýmů, hudba samozřejmě také. Byla to skvělá show s hudbou a texty plnými nadsázek, ironie a humoru, kterou dnes propojují ještě více než dříve s elektronickou hudbou a technem.

Jako poslední odkaz zde zmíním koncert, který se konal v malé klubové koncertní hale v Mnichově a svou vizualizací a atmosférou mi sice nostalgicky připomenul osmdesátá léta, ale s dnešním špičkovým ozvučením. Šlo o koncert Midge Ura ze skupiny Ultravox, tedy představitele čistého novoromantismu. Atmosféra a dobové zařazení koncertu mi z historie připomněly směr romantismu, z kterého také ráda čerpám a u jehož hrdinů nacházím inspiraci.

Cíl práce

Ke vzniku mého konceptu mě motivovala „osmdesátková“ post-punková pop kultura v celém jejím multižánrovém rozsahu. Proto chci v tomto svém projektu pracovat s různými médii. Hodlám pracovat jak s prostorem jako celkem, tak i s jeho jednotlivými segmenty. Pro prostor v tomto případě využiju místnost v intencích site-specific. V tomto prostoru pak vytvořím pomocí inscenačních postupů prostředí typického anglického hudebního klubu 80. let, kde budou současně koncertovat dvě hudební kapely ve stylu new wave – a sice The Sparks a Soft Cell. Toto prostředí pak doplním instalací souvisejících soch a obrazů. Cílem projektu je pak co nejvíce evokovat dobovou atmosféru a ukázat jak její estetiku, tak i její originalitu a multižánrový přesah.

Popis díla

Místnost, kterou mám k dispozici, jsem rozdělila na dvě odvrácené části, při tom pracuji i s určitými pravidelnými úhly, právě ve vzpomínce na architektonický směr brutalismu. Do dveří klubu je možno vstoupit černým látkovým závěsem, který zachovává diskotékové prostředí. Nevhodné součásti vybavení místnosti (např. umyvadlo, které se pohledově uplatňuje přímo při vstupu nebo dvě veliká okna s denním světlem) zakryla jsem je monumentálními malbami na plátnech. Před jedním z nich vznikne prostor, před kterým se zajímavě vyjímá jedna z mých LP soch (tj. soch z gramofonových/ vinylových desek). Při příchodu do této místnosti vás dále překvapí pódium, na kterém bude stát imitovaná kapela The Sparks, tvořená dvěma komparsisty, ve mnou navržených kostýmech se silným make-upem a líčením odkazujícím se ke zmiňovanému novoromantismu. Za nimi jsou postaveny kulisy rozdělující prostor na dvě symetrické části, přičemž na odvrácené straně kulis vystupuje na podiu kapela Soft Cell, a to ve stylově spřízněných kostýmech jako skupina The Sparks, jelikož obě tyto hudební kapely si byly v módě a divadelním přednesu velice blízké. Lišily se prakticky pouze zpěvem a původem. The Sparks byli new wave z USA a Soft Cell byla nová vlna z Anglie. Kulisy jsou oboustranně průchozí. V kulisách uprostřed pódia jsem vytvoříla dva výklenky, do kterých vsadím sochy z LP desek v lidské velikosti, na které může divák/příchozí nazírat z mnoha různých úhlů pohledu. Dále jsem na kulisy pověsila obrazy odkazující rovněž k dané době. Obrazy se tedy stanou součástí kulis, jsou umístěny z obou stran, a to na levé a pravé straně od soch. Středem místnosti vede dominantní truss-rám (příhradový rám), který protíná místnost napříč a vyztužuje konstrukci kulis. Na tomto příhradovém rámu, na přední části kulis, kterými prochází návštěvník jako první, zavěšeno osvětlení zeleného a žlutého zbarvení a dále bodová světla osvětlující jednotlivé umělecké artefakty. Zelené a žluté slabé světlo osvětluje naznačený parket. Na levé straně místnosti jsou umístěna dvě okna, která jsou pro mne rušivým elementem. Proniká totiž přes ně denní světlo, jež je pro diskotékový efekt osvětlení zcela nevhodné. Okna jsem proto zakryla velkoplošnými plátny taktéž s motivy, odkazujícími k oběma vystupujícím skupinám. Prostor mezi okny je vyplněn další sochou z LP desek.

Celou tuto scenérii pak lze projít průchodem, který vede do druhé části klubu. Při příchodu do této druhé části vás na první pohled zaujme diskokoule, pod kterou jsou k vidění již zmiňovaná kapela Soft Cell, vystupující na pódiu. Velká zrcadlová disko-koule je zavěšena na truss-rámu společně s barevnými a bodovými světly. Barevná světla jsou tentokrát v červenomodré škále. Celou tuto instalace jsem završila pátou sochou z LP desek v rohu místnosti. Na jednotlivé obrazy a sochy jsem použila různé postupy: malbu, nástřik přes šablony, nanášení třpytek a vosku nebo imitaci betonu. A nyní k jednotlivým objektům:

V mé instalaci jsem dosáhla toho, že v ní je vystaveno celkem pět horizontálních vertikálních soch, přičemž hlavním médiem pro všechny tyto sochy bude LP (vinyl) deska. První socha se skládá z dvou LP desek, provázků, čtyř šroubovic o průměru 4 mm, matiček a podložek. Tato socha je 100 cm vysoká a 30 cm široká, a nahoře a dole je vždy jedna LP. V obou LP deskách je vyvrtáno cca 40 otvorů o průměru 6 mm a jimi jsou vedené provázky odshora dolů. Jako výtvarnou technologii jsem zde použila probarvovanou enkaustiku obsahující včelí vosk, syntetickou barvu a lodní lak. S hmotou zde pracuji v horkém, tedy převážně tekutém stavu a prolívám ji shora dolů přes trychtýř tak, aby barevná hmota postupně protékala a stékala po provázcích a přitom pomalu tuhla. Shora jsem si napomáhala horkovzdušnou pistolí, aby tuhnutí nebylo příliš rychlé. Pro tuto sochu jsem si zvolila tři barvy ve škále fialové, modré a banánově žluté, aby socha byla pestrobarevná a ladila tak k veselým osmdesátým létům. Tato socha se nazývá Warm wox Lps.

Druhá socha se skládá z 21 LP desek, které jsou nad sebou a je mezi nimi sedmicentimetrová mezera. Celkově tak měří 150 cm. Konstrukci této sochy drží průhledné plastové kulatiny o průměru 8mm, které jsou vsazeny do 12 mm průhledné plastové trubice. Tyto trubice jsou celkem čtyři. Socha je tentokrát v monochromní, ale výrazné barevnosti, je celá tvořena z různých vrstev červené hmoty a nachází se uprostřed pódií a je vsazena do panelů. Název sochy je Monochrom red Lps.

Třetí socha je opět vytvořena ze čtyř průhledných plastových kulatin, dále z 21 LP desek a je také 150 cm vysoká. Barvu desek tentokrát tvoří barevný prefabrikát sám o sobě, na jejich povrch jsou naneseny pestrobarevné spreje a šablony odkazující k přebalům LP desek. Vrchní lak je průhledný s barevnými třpytkami. Název této sochy je Colorfull transparent plexi Lps.

Čtvrtá socha, která stojí před sloupem mezi okny zakrytými obrazy, je opět vytvořena z 21 LP desek a má 150 cm na výšku. Skládá se ze spodní části, nad níž se tyčí její vrchní část. Spodní část sochy je seskládána ze 7 LP desek a vrchní část sochy tvoří 14 LP desek. Mezi jednotlivými LP deskami ve spodní části jsou mezery o velikosti 7 cm a ve vrchní části sochy má mezery o 2 cm menší, tedy 5 cm. Spodní část sochy je vytvořená do rovného komínu, LP desky jsou tedy nad sebou, a vrchní část sochy je komponovaná do točité spirály. Jako materiál je zde užita různobarevná hmota a barevné spreje. Tato socha odkazuje ke kapele Soft Cell, jmenuje se tedy Soft Cell coil Lps.

Pátá socha se skládá z 21 LP desek, je 150 cm vysoká a tvoří jí opět spodní část o 7 LP deskách a vrchní část je opět vytvořena ze 14 LP desek. Odstupy mezi deskami jsou totožné jako u čtvrté sochy. Vrchní část sochy je tentokrát konstruována schodovitě (napřeskáčku). Materiálem, který použiju, zde je barevná hmota a barevné spreje s různými barevnými třpytkami a korálky. Tato poslední socha se celá týká kapely The Sparks, nazvala jsem ji proto The Sparks out of sequence Lps. Všechny sochy jsou nasvícené led diodovým bílým světlem.

Pro všechny obrazy, které jsem využila při mé instalaci, používám různé techniky vrstvení a vymývání, jde zde především o použití různých technologií a materiálů na bázi vosku, barev a laků. Používám při tom spreje, šablony, olejomalbu, hadrovou techniku, enkaustiku, laky a třpytky, to vše s ohledem na brutalismus v geometrických útvarech a v kombinaci s prací s textem a znakem.

Prvním obrazem po pravé straně místnosti je malba na plátně o rozměru 200 × 200 cm. Tento obraz je velice pestrobarevný a odkazuje tak k masové diskotékové popkultuře. Jeho název je Eighties. Další dva obrazy mají formát 150 × 220 cm a jsou přizpůsobeny formátu původních oken. Je zde opět využita zejména jejich materiálovost zdůrazněná v haptické kvalitě, překrývání, odkrývání a vrstvení. Obrazy mají názvy Discoteque 1 a Discoteque 2. Další tři obrazy o formátu 100 × 100 cm jsou v instalaci součástí kulis. Používám na nich stejné pracovní postupy jako na obrazech předešlých. Jejich názvy jsou: The Sparks 1, The Sparks2 a Soft Cell. Další dva obrazy, které jsou také součástí kulis, jsou o rozměru 50 × 80 cm a jsou malovány technikou olejomalby a spreje – jejich název je Colors 1 a Colors 2. Následují dva obrazy o rozměrech 50 × 50 cm, na nichž je použita technika vrstvení laků – jmenují se Chameleon Technique 1 a Chameleon Technique 2. Zde se již pohybuji za hranicí obrazu a na hranici objektu, protože pracuji i s rámem. Ten je tentokrát 6 cm široký, není to tedy obvyklý blind rám v šířce pouze 2 cm. Mí Chameleoni odráží různá světla z různých úhlů pohledu. Zbylá dvě poslední plátna sama považuji za mé nejzdařilejší práce a podle mého názoru nejvíce zapadají do dané doby a do mého stylu malby. Visí na holé bílé zdi původní místnosti, která tak pro ně vytvoří ideální prostředí. Používám zde kombinaci různých technik. Oba obrazy mají rozměry 150 × 180 cm, první se jmenuje Diamont Angel a druhý Club Men.

Introduction

The musical and artistic movement called New Wave originates in England at the end of 70’s and beginning of 80’s. It stems from post-punk and is influenced by the architecture and design of the time. The basic motive of the visual side of New Wave is the substitution of the visual styles and post-punk, marked by the influence of architecture and fashion. Graphic design is understood as the journey’s direction, based on the brutalist construction form, complemented by the music, design and fashion of the neo-romantics. With an accent on the handling of surfaces – of both a building or an item – and on its materialism, working with patterns, structures and colours.

I have had a deep relationship with the above-mentioned music and artistic style since my early childhood. It is the time of my childhood, the end of 1980’s, when the influence of this style – in music, architecture or fashion – still persists. I grew up in a housing estate, in a cement block of flats, surrounded by vinyl records and posters of contemporary post-punk and ‘new wave’ bands. Vinyl records and a building blocks game Merkur were my favourite objects. I used to like looking at vinyls, redrawing their covers and, of course, I listened to them. While listening, I would build various constructions and buildings, and subconsciously, I let the contemporary architecture surrounding us influence me. Vinyl records became my hobby and I collect them until today. They still inspire me, fascinate me and their music energises me. I also enjoy going to concert of those bands, I am interested in their tours around Europe, I watch their videos, films and documents. This applies to both the bands from the 1980’s, with their retro-atmosphere, and to the contemporary bands.

Here, I would like to draw your attention to a documentary called “24 hour party people”, which played a key role for me as it enhanced my knowledge of the visual style of the period. This comedy-drama was made in 2002 and references the English new wave community in Manchester in 1976-1992. It concerns the appearance of the first music clubs and also the emergence of music television and the Factory Records recording company.

The second reference I would like to mention is three concerts of contemporary musical neo-romantic bands, which still perform and which improved their musical style and linked it with the pop of today, and which, in my opinion, proves to be a success. The fact that their concerts are hopelessly sold out provides evidence of this success. I am thinking, for example, of the concert of a German band Kraftwerk that took place last year in Karlin Theatre in Prague. Apart from the music, I was most impressed by their 3D visualisation with special projection and their famous clear graphic design. I also attended the Pet Shop Boys concert in Karlin two years ago. I was inspired by their staged colourful visualisation, including lighting and costumes, and music of course. It was a great show with music and lyrics full of hyperbole, irony and humour, which they link with electronic music and techno more than ever before.

As my last reference, I would like to mention a concert that took place in a small club concert hall in Munich and that reminded me nostalgically of 1980’s, with its visualisation and atmosphere, although it boasted today’s best quality sound system. It was the concert of Midge Urof Ultravox, a representative of pure neo-romanticism. The atmosphere of the concert and its placement in time reminded me of the romantic movement from history, which is my favourite source if inspiration, together its heroes.

The aim of the work

I was inspired by the 1980’s post-punk pop culture with its range of multiple layers. This is why I am going to work with various media. I am going to work with space – both as a whole and as segments. The space I use is so-called site-specific room. In this space, I create a typical English music club of 1980’s, using stage processes. Two bands perform at the same time in the new wave style: The Sparks and Soft Cell. I complete this space by adding an installation of sculptures and paintings. The aim of the project is to evoke the contemporary atmosphere and to present its aesthetics together with its originality and bridging of multiple genres.

Description of the art

I split the room at my disposal into two opposite sides. I work with regular angles in reference to the architectural trend of brutalism. The entrance into the club will be covered by a black curtain, in keeping with the environment of a discotheque. Any inappropriate equipment of the room, such as a washbasin directly at the entrance or two large windows letting in daylight, is blocked from view by monumental paintings on canvasses. A suitable space is created in front of one of the windows for one of my LP sculptures, i.e. sculptures made from records. On entering the room, you are surprised by a stage with an imitation of The Sparks. This is created by using two supernumeraries wearing costumes designed by me and strong make up inspired by the aforementioned neo-romanticism. Behind the band, set pieces divide the space in two symmetrical parts. On the other side of the set pieces, Soft Cell can be heard. They wear costumes similar to those of The Sparks as the two bands were very close in fashion and staging. The only differences were the bands’ singing and their origins. The Sparks were from the USA and Soft Cell from England. The stage pieces allow for walking through the space freely. In the middle of the stage I create two niches and install a person-size sculptures from records. Visitors are able to view them from various angles. On the set pieces, I hang paintings referencing the period. In this way, the paintings become parts of the set pieces and will be placed from both sides, next to each sculpture. A truss girder runs through the middle of the room. It splits the room and also strengthens the construction of the set pieces. Green and yellow lights hang from the truss girder to light up the front of the set pieces. Spotlights illuminate the paintings hanging on the set pieces. Soft green and yellow light illuminate the suggestion of a dance floor. There are two windows on the left side of the room, which are currently a distracting element. Daylight pours through them which spoils the effect of a discotheque. I, therefore, cover the windows using large-scale paintings. The motives of the paintings once more reference the two performing bands. The space between the two windows is occupied by another sculpture made of records.

Visitors are able to walk through the scene and continue to the next part of the club. On entering this second part of the exhibition, the visitors’ eyes are drawn to a disco-ball hanging above the stage where Soft Cell is performing. The mirror-covered disco-ball, together with additional spotlights, hangs from the truss girder. The spotlights are red and blue. I would like to conclude the installation with a fifth LP sculpture in the corner of the room. I use various techniques for the sculptures and paintings: traditional panting, spray using stencil, application of glitter and wax or imitation of cement.

I exhibit five horizontal vertical sculptures, the main medium being a vinyl LP record. The first sculpture consists of two LP records, string, four 4mm helixes, nuts and back plates. The sculpture is 100cm tall and 30cm wide, with an LP record each on the top and the bottom. Each record has about 40 openings of about 6mm in diameter. Strings hang from each opening in the top record. The technique used for this sculpture is coloured encaustics – bees wax, synthetic paint and boat varnish work with the mixture while it is hot and, therefore, liquid. I use a funnel to pour the mixture over the top of the structure so it flows down the strings and solidifies. I made use of a hot-air pistol to ensure the solidifying process was not too quick. The colour spectrum I chose for this sculpture is purple, blue and bright yellow to keep the sculpture bright and in keeping with the 1980’s style. The sculpture is called Warm wox Lps.

The second sculpture consists of 21 LP records, stacked one above the other, with space of 7cm between them. The sculpture is 150cm tall. See-through plastic poles – 8mm in diameter – set in a 12mm see-through plastic pipe holds the structure of this sculpture. There are four pipes altogether. The sculpture is monochrome but very bright. It is made of several layers of red mixture. It is placed in the middle of the stage, in the set pieces. The sculpture is called Monochrom red Lps.

The third sculpture is made of four see-through plastic poles, 21 LP records and is, once again, 150cm tall. The colour of the records is achieved by using spray and stencils referencing the covers of LP records. The sculpture is called Colorfull transparent plexi Lps.

The fourth sculpture is placed between the windows covered by paintings. It is made of 21 LP records and is 150cm tall. The bottom part is made of seven records and supports the top part, consisting of 14 records. The space between the records in the bottom part is 7cm, while the space between the records in the top part is 5cm.The bottom part of the sculpture is a straight column with the records directly one another. The top part forms a spiral. The colours are varied and sprays are used to add to the brightness. The sculpture references Soft Cell and is called Soft Cell coil Lps.

The fifth sculpture consists of 21 records – 7 records at the bottom and 14 on top. It is 150cm tall. The space between the records is identical to the fourth sculpture. The top part will be created to resemble a staircase. The material is colourful once more and I use spray with glitter and beads. This sculpture references The Sparks and I called it The Sparks out of sequence Lps. All sculptures are illuminated by white LED diode light.

For all the paintings to be included in my installation, I use various techniques of layering and washing away. I use materials based on wax, paints and varnish. In addition, I use sprays, stencils, oil painting, encaustics, varnish and glitter, all with regard to the brutalism in geometrical formations and in combination with text and symbols.

The first painting, on the right wall of the room, is a painting on canvas, 200cm by 200cm. The painting is very colourful and references the mass discotheque pop-culture. Its title is Eighties. The next two paintings are 150cm by 220cm. They are made to fit into the windows of the room. I take advantage of tangibility and use covering, uncovering and layering. The paintings are titled Discoteque 1 and Discoteque 2. The following three paintings are 100cm by 100cm. They are part of the set pieces within the installation. I use the same techniques as in the previous paintings. The titles are: The Sparks 1, The Sparks2 and Soft Cell. The next two paintings are part of the set pieces and are 50cm by 80cm. They are painted using the techniques of oil painting and spray. The titles are Colors 1 and Colors 2.The following two paintings are 50cm by 50cm. The technique used is layering of varnishes and the titles are Chameleon Technique 1 and Chameleon Technique 2. I am moving on the edge between a painting and an object as I work with the frame as well. The frame is 6cm wide rather than the usual blind frame of 2cm. The Chameleons reflect various light from various angles. I consider the last two paintings to be my best work. They fit the best into the period I chose and into my creative style. They hang on a plain white wall of the original room, forming an ideal environment for me. I use a combination of techniques. Both paintings are 150cm by 180cm. The first one is titled Diamont Angel and the other Club Men.

Kontextualizace práce

Jak jsem již uvedla v úvodu, ke vzniku mé práce mě inspirovala „osmdesátková“ post-punková a novoromantická pop-kultura. Ta mně oslovila především svou žánrovou šíří, a tato multižánrovost mi umožňuje pracovat s prostorem a současně i s rozmanitými médii. V daném prostoru navozuji pomocí inscenace inspirující se typickým britským hudebního klubem 80. let atmosféru, která dává vyniknout mnohovrstevnatosti a barevnosti, typické pro novoromatismus. Napomohou mi v tom jak mnou navrhnuté kostýmy na figurantech, tak i tematicky související sochy a obrazy. Sochy jsou tvořené LP deskami jako klíčovým hudebním mediem 80. let. Pro obrazy je zásadní odkaz na vizuální styl punku, post-punku a new wave. Dalším vše protínajícím motivem spojujícím prostor i objekty, je pro mě inspirace tehdejší architekturou a módou. Dělící konstrukce má připomínat funkční a pravidelnou brutalistickou architekturu, vzhled figurantů pak oživí barevné účesy a k tomu znějící syntetická taneční hudba.

Ve své práci pak hledám cestu, jak propojit grafický design, stavební formu brutalismu s hudbou a módou novoromantiků do fungujícího jednotného konceptu. Toto mé vnímání a nazírání pak přetavuji do materiálového pojednání povrchů mých soch a obrazů. Pracuji při tom jak s barvou, tak i se vzorem a materiálovou strukturou.

Motiv pop-artové kultury mne provází v mých pracech již delší dobu. Oslovil mne již v dětství prostřednictvím hudebního směru nazvaného nová vlna (new wave), jehož kořeny lze hledat v Liverpoolu a Manchesteru na přelomu 70. a 80. let minulého století. Tento hudební styl vyrůstal na pozůstatcích post-punku, ze kterého si přebíral rebelii a vztah k brutalismu, takže kromě hudby se tento směr nechával poměrně zásadně ovlivňovat také architekturou a designem. Ve své předcházející bakalářské práci jsem se mimo jiné nechala inspirovat právě touto dobovou grafickou složkou, jež zahrnovala plakáty, obaly alb a prezentace na scéně z doby éry punku, post-punku a nové vlny. Ve své současné práci na toto téma volně navazuji a posouvám ho zase o kousek dále, snažím se ho ale tentokrát pojmout více komplexně.

Dvěma základními motivy mé práce, které se jí jako inspirační východiska dotýkají, je zaprvé vizuální styl punku, post-punku a new wave. Počínaje barevnými číry, textilními záplatami a sponkami ve stylu Sex Pistols v podání jejich „art directora” Jamie Rieda, přes paralelní minimalistický vizuální styl Joy Division, pod kterým je podepsán Peter Saville, až po míchání těchto stylů na přelomu 70. a 80. let s použitím počítačové grafiky v podání např. designérky Pauly Scher. A nelze se nezmínit z hlediska inspirace touto dobou také o cover artu Andyho Warhola (mimo jiné svlékací banán pro Velvet Underground).

Druhým motivem je inspirace z oblasti architektury a módy. Na pozadí čistých (betonových) tvarů tehdejší brutalistické architektury promítám provokující kostýmy elektro-popových skupin raných osmdesátek. Co tím mám na mysli? Že ta šeď je znamením britského poválečného socialismu, a kostýmy pak jako protiklad britského thatcherismu? Spíše jako politický postoj vnímám tehdejší výstřední účesy, provokující módu a instantní taneční hudba především jako umělecky inspirativní protiklady tehdejší doby.

Oba výše popsané motivující a inspirující proudy mají podle mne mnoho společného. Brutalismus spadá do pozdní historie architektonické moderny, novoromantismus, ať v hudbě, módě či designu, zase patří do dějin kulturní postmoderny a post-punkové estetiky. Proto je podle mne možné zachovat jejich rozlišení a přitom chápat oba proudy jako příbuzné. A co že je to společné spojující hledisko? Pro mě je to právě grafický design, prostupující skrze stavební formy brutalistů a ovlivňující hudbu a módu novoromantiků. Obojí jako součást tehdejších uměleckých tvůrčích postupů, které mně dodnes oslovují a inspirují. Jde mi o ten důraz, kladený na pojednávání povrchů – ať už u budovy nebo objektu, promítající se do povrchů a navzájem propojených právě grafickým designem, pracujícím se vzorem, strukurou a barvou.

Závěr

Při realizaci této mé diplomové práce jsem si svým vlastním způsobem prověřila, zda je zvolené téma schopné vytvořit ucelenou formu, a zda je možné jeho prostřednictvím vytvořit současné umělecké dílo. A to co se týče jak výběru použitých postupů, vzorů a materiálů, tak i co se týče zhmotnění myšlenkové podstaty novoromantismu do mé práce. V tomto směru mi velice pomohly konzultace jak s mým vedoucím práce MgA. Pavlem Stercem, tak i s mým nestorem, MgA. Petrem Krejzkem. Ten mně také přivedl ke komplexnějšímu vnímání novoromantického období, MgA. Pavel Sterec zase přidal praktické zkušenosti a odvahu pustit se i do komplexnější a složitější realizace, než jsem původně zamýšlela.

Pokud bych měla svou práci sebekriticky a autorsky zhodnotit, musím se při ní odkázat právě na v předchozích odstavcích uvedené designéry a umělce, kteří klíčově ovlivnili vznik tehdy rebelujícího a burcujícího uměleckého směru, ve své odvaze, kvalitě a komplexnosti. Pokud se mi jen střípkem mé práce podařilo vystihnout fenomén této doby, pak měla a bude mít svůj smysl. Nechci totiž, aby měla pouze retro-reminiscentní povahu. Celou dobu, kdy jsem tuto práci promýšlela a tvořila, jsem chtěla udělat instalaci současnou, moderní, provokující a inspirující. Je na vás posoudit, zda se mi to povedlo zrealizovat.

Contextualisation of the work

As mentioned in the Introduction, I was inspired by the 1980’s post-punk and neo-romantic pop-culture. What speaks to me most is the vast scale of genres which allows me to work space and a variety of media at the same time. Using installation inspired by a typical English music club of the 1980’s, I create an atmosphere which promotes multiple layering and colourfulness, both typical for neo-romanticism. I use my own design for the costumes and thematically linked sculptures and paintings. Sculptures created from LP records as the key music medium of 1980’s. For the paintings, the reference to the visual styles of punk, post-punk and new wave is essential. Another element bringing the space and objects together is my inspiration by contemporary architecture of the time. The separating structure is designed to resemble the functionality and regularity of the brutalist architecture. Colourful hair styles of the supernumeraries and the synthetic dance music are designed to enliven the installation.

I look for ways to combine a graphic design, the brutalism architecture and the music and fashion of neo-romanticism into a functioning, unanimous concept. I project my perceptions and observations into the material approach to the surface of my sculptures and paintings. I work with the colour, pattern and structure at the same time.

The motive of pop-art culture has been present in my work for some time now. Since my childhood, I have been interested in the musical direction of new wave. New wave has its roots in the 1970’s and 1980’s in Liverpool and Manchester. The musical style grew from the remains of post-punk, taking over the rebellion and relationship with brutalism. Apart from music, architecture and design were the main inspiration for the new direction. I explored the graphical part in my Bachelor thesis. In my current work, I loosely follow up this theme and I try to push it further, although I try to approach it in a more complex way.

There are two motives for my work. The first is the visual style of post-punk and new wave. Starting with colourful punk hairstyle, textile patches and pins in the Sex Pistols style as presented by their ‘art director’ Jamie Ried, through to parallel minimalist visual style of Joy Division created by Peter Saville, to the mixture of styles at the end of 1970’s and beginning of 1980’s making use of computer graphics of, for example, Paula Scher. When talking about the inspiration of the time, we cannot fail to mention the record covers created by Andy Warhol – the stripping banana for Velvet Underground, among others.

The second motive is the inspiration from architecture and fashion. I project provoking costumes of the electric pop bands of early 1980’s on the background of clear (cement) shapes of the current brutalist architecture. What do I mean? That the grey represents the British post-war socialism and the costumes are a contradiction to the British Thatcherism? Rather, I see the extravagant hairstyles, provoking fashion and instant music as a political stand. All those are inspirational elements of the time for me.

Both above described motives are connected, in my opinion. Brutalism is the late history of the architectural modernism. Neo-romanticism, be it in music, fashion or design, belong to the history of post-modernism culture and post-punk aesthetics. What is the linking point of view? For me, it is the graphic design permeating through the structural forms of brutalism and influencing the music and fashion of neo-romantics. Both are a part of the creative arts techniques, which inspire me. The approach to surface is the emphasis I find fascinating, be it buildings or objects. The linking of graphic design using patterns, texture and colour.

Conclusion

While working on this thesis I verified the selected theme to be viable for a full form and to be suitable for a contemporary work of art. This applies to the proposed processes, patterns and materials, as well as solidifying the ideology of neo-romanticism in my work. In this sense, I found consultations with my supervisor, MgA. Pavel Sterc, and my doyen, MgA Petr Krejzek, very helpful. MgA Petr Krejzek also helped me to understand the complexity of neo-romanticism, while MgA Pavel Sterec offered practical experiences and encouraged me to undertake realizations that were more complex and intricate than I originally intended.

To evaluate my own work critically, I need to reference the previously mentioned designers and artists, who were key for the creation of the new direction, rebellious and rousing, in their courage, quality and complexity. If my work succeeded in the least to express the phenomenon of the time, then it has and will retain its meaning. The whole time I have been designing and creating the installation, I have done my best to make it current, modern, provoking and inspiring. It is up to you to judge to what extent I succeeded.